Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Western

9. 12. 2007
Obrazek

Asi nejblíže pravdě bude tvrzení, že je to životní styl. A samozřejmě také jezdecký. Z jakýchsi nejasných důvodů obyvatelstvo naší malé středoevropské zemičky dosti silně lne k historii Divokého západu a s nadšením sleduje vše, co ji aspoň vzdáleně připomíná. Ostatně: i dnešní kluci a holky si jen stěží vzpomenou na sled českých panovníků, ovšem indiánských náčelníků vám vyjmenují hned několik. V očích veřejnosti je westernové ježdění "to, když hodíte na koně sedlo a jedete na pár dní pod širák", případně "to, kde honí na koni krávy a chytají je do lasa". V prvním případě ale mluví o takzvaných trailech - stezkách, v druhém případě o rodeu. Oboje sice navozuje slávu zašlých časů dobytčích stezek a dobývání Západu, ale termín westernové ježdění zde není na místě. Tímto termínem se dnes v celém světě označuje sportovní odvětví, které se řídí přesně stanovenými pravidly; odvětví, v němž nejde jen o jezdecký styl, ale vůbec o odlišný způsob práce s koněm. Jestliže anglické ježdění nachází do určité míry uspokojení v tom, že kůň se člověku podrobuje, pak u westernového ježdění je na první místo postaveno partnerství člověka a koně. Ve všech disciplínách ( pochopitelně s vyjímkou soutěží na čas) je hodnoceno uvolněné a harmonické předvedení dvojice, klid, nenásilnost pobídek, snaha koně vydat ze sebe vše nikoli proto, že musí, ale protože chce. Staří kovbojové by se asi divili, jak se moderní westernové ježdění vzdálilo tomu, co kdysi v sedle předváděli oni sami. Jistě, ideál koně reagujícího spíše na myšlenku než na pobídku zůstal nezměněn, nezměnil se ani klobouk, a také kovbojské sedlo je stejné. Ovšem zevnějšek jezdců je upravenější a oblečení a výstroj podléhají módním trendům podobně jako délka dámských sukní. Tréninkové metody jsou dnes založeny na téměř vědecké bázi, stejně jako otázky výživy, kování a podobně. Pro účely westernového ježdění existují i speciální koně. Protože nároky na atletické schopnosti při westernu se dosti značně odlišují od nároků na např. koně parkurového, jsou v tomto sportovním odvětví koně teplokrevní a plnokrevní ve značné nevýhodě. Americká plemena Quarter, Paint a Appaloosa se v průběhu desetiletí ukázala být pro tento druh práce ideální. To ale neznamená, že majitel českého teplokrevníka, Araba či hucula si musí potěšení z westernového ježdění nechat ujít - právě naopak. Musí pouze počítat s tím, že na vyšších či dokonce mezinárodních soutěžích budou jeho šance v konkurenci zástupců už zmíněných amerických plemen takřka nulové. Ale koneckonců: vždy se může najít nějaká vyjímka!!!