Ochroma hříbátek
OCHROMA HŘÍBÁTEK
Ochromou
se nazývá infekční zánět kloubů (arthritis), v pokročilejší formě i
zánět kostí (osteomyelitis) u hříbat. Většinou se vyskytuje do stáří
asi 2 měsíců. Bývá postiženo více kloubů.
Infekce se do kloubů dostává krví, primárním místem průniku infekce
bývá většinou pupek. Vzniká tedy septikemie, tak se označuje přítomnost
bakterií a jejich toxických produktů v krvi. Ne každá septikémie však
musí vyústit v arthritis a osteomyelitis. Je nutno si zde uvědomit
důležitý vztah nemocného koně, prostředí a patogenů, kteří onemocnění
způsobují.
Každé hříbě je jinak odolné. Obranyschopnost hříběte je ovlivněna jeho
genetickou výbavou, stavem matky během březosti, průběhem porodu a
hlavně je závislá na příjmu mleziva (jeho množství a kvalitě) v prvních
hodinách a dnech po porodu. K tomu se vrátíme později.
Co se týče prostředí, v každé stáji je jiné spektrum bakterií, primárně
patogenních i takových, které jsou neškodné, ale je-li jim dána
možnost, mohou se také uplatnit jako patogeny.
Infekcí může být postižen jakýkoliv kloub, nejčasteji to však bývají
velké klouby končetin. S infekcí v kloubu se mění vlastnosti
nitrokloubní tekutiny. Klesá pH, zvyšuje se počet bílých krvinek a
aktivují se proteolytické enzymy, čímž se snižuje její kvalita a
dochází k poškození kloubní chrupavky. Pokud se kloub v této fázi
neléčí, výsledkem často bývá degenerativní onemocnění neboli arthróza.
Kloub je pak nevratně poškozen.
Dle závažnosti se rozlišuje několik stupňů:
S typ, kdy je poškozeno více méně pouze kloubní pouzdro,
E typ, kdy je zasažena chrupavka a koncová část kosti nazývaná epifýza a
P typ, kdy se infekce dostává ještě dál do kosti.
S typ se vyskytuje většinou u několikadenních hříbat, kdežto P typ se zpravidla zjišťuje u starších, až 3 měsíčních hříbat.
Předcházející septikémie si chovatel nemusí všimnout. Septikémie může
mít bouřlivé klinické přiznaky jako jsou slabost, nechutenství,
horečka, apatie, ale také se nemusí klinicky projevit a tudíž může
zůstat nepovšimnutá. Není-li hříbě dostatečně silné, aby překonalo
infekci nebo je-li infekce tak silná, že na ní hříbě zkrátka nestačí,
infikují se klouby a vzniká ochroma různého stupně. Ta se projevuje
kulháním, jeden nebo více kloubů jsou oteklé, teplé a bolestivé.
Všimne-li si majitel pouze kulhání, přičítá jej často na vrub nějakému
poranění a odkládá se tak počátek razantní celkové léčby hříběte. Čím
dříve se však ochroma začne léčit, tím lepšího lze dosáhnout výsledku.
Má-li tedy hříbě problémy s jedním kloubem, také ostatní klouby bychom
měli řádně vyšetřit. Rentgenologické vyšetření nám umožní odhadnout
stupeň poškození a prognózu*.
Léčba spočívá především v celkovém podávání antibiotik. Další postup
závisí na konkrétní situaci. Je-li hříbě ve špatném stavu, podává se
nitrožilní infuze, vyžaduje-li to stav kloubů, pořádně se proplachují
sterilními roztoky a je-li postižení ještě vážnější, může vyžadovat
chirurgické ošetření kloubů. Přínosné je podávání nesteroidních
antiflogistik (NSAID), které přinášejí úlevu od bolesti a tlumí zánět.
Také podávání přípravků na podporu regenerace chrupavky pro zmírnění
arthrotických změn lze doporučit.
I u ochromy platí pravidlo, že nemocem je lepši předcházet, než je
léčit. Po narození je hříbě zcela bez protilátek (imunoglobulinu - Ig)
proti okolním patogenům, ochrana závisí na přijetí hotových protilátek
v mlezivu od matky. Proto se doporučuje klisnu již 2 měsíce před
předpokládaným porodem umístit do stáje, ve které bude rodit, aby
stihla vytvořit dostatek protilátek proti bakteriím, které žijí v daném
prostředí. To, že stáj je třeba udržovat v čistotě, tu snad nemusíme
zmiňovat. V prvních 24 hodinách po porodu musí hříbě přijmout dostatek
kvalitního mleziva (minimálně 2 litry). Po 24 hodinách se rychle
snižuje propustnost tenkého střeva hříběte pro přijímané protilátky.
Také obsah oněch žádoucích protilátek v mlezivu během prvních dnů po
porodu rychle klesá. Někdy se stane, že klisně odkapává mlezivo již
dlouho před porodem a pro hříbě již není k dispozici dostatečná
koncentrace Ig. Existuje ale mnoho jiných faktorů ze strany klisny i
hříběte (třeba, že hříbě málo pije…), které způsobí, že hříbě nemá
dostatečnou hladinu imunoglobulinu v krvi a je tedy náchylnější k
infekci. Jsou různé metody, jak jednoduše zjistit koncentraci Ig v
mlezivu, veterinář Vám poradí, jak ji určit přimo ve stáji. Na základě
praktických zkušenností lze doporučit u každého narozeného hříběte
aplikovat do 24 hodin sérum proti ochromě, které dodá organismu hotové
protilátky proti patogenním zárodkům.
Možná je vhodné se zde také zmínit o onemocnení nazývaném "neonatální
izoerytrolýza" (NI), neboli novorozenecká žloutenka hříbat. Máme-li
klisnu, u jejíhož hříběte se v minulosti NI vyskytla, je třeba i
dalšímu jejímu hříběti zamezit v pití mleziva od této matky a napájet
ho několik dní náhradním mlezivem od jiné klisny. Když se mlezivo změní
v mléko, je nebezpečí zažehnáno a hříbě může od své matky začít pít.
Bližší objasnování NI by vyžadovalo samostatný článek. NI zmiňuji
proto, že je stále mít napaměti, že děj se co děj, hříbě potřebuje
mlezivo pro zachování dostatečné obranyschopnosti.
Na závěr bych ráda zopakovala, že klisnu je třeba v předstihu umístit
do stáje, kde bude rodit, měla by být udržována v dobrém zdravotním a
výživném stavu a stáje v čistotě. Hříbě se musí brzy po porodu
dostatečně napít kvalitního mleziva a má-li nějaké problémy, je lepší
"plašit kvůli maličkosti", než z váhavostí přijít o hříbě.
*Prognóza je odhad, jak se bude onemocnění vyvíjet a jaká je pravděpodobnost, že se pacient uzdraví.